Příbram - Vysoká Pec - Bohutín - Láz - Nepomuk - Padrtě a zpět
Délka zpáteční trasy přibližně 32 km
Za SNC celkem 32 * 5 = 160 km

Mapa trasy. Červeně je vyznačen absolvovaný výjezd.

Zdeněk 6. 3. 2005

     Start byl naplánován v podvečerních hodinách u Kláry. Mám za to, že se "peloton" vydal přes Lesopark směrem na Vysokou Pec, dále po silnici do Bohutína a ze státní silnice odbočil na Láz. V Lázu, kde na nás zaštěkalo pár probuzených psů, jsme odbočili do vojenského prostoru. Museli jsme vyjet menší kopec, ale pak už se jelo po vrstevnici prakticky po rovině. Sem tam jsme si dali zastávku na smrkání a posléze nasátí noční atmosféry. Cesta nás dovedla až do Nepomuku. Sem tam se ještě v chalupách svítilo. Cesta sem probíhala jako po másle. Nyní nás čekalo hlubší vjetí do vojenského prostoru, kde už bylo obtížné poznat, kam máme odbočit. Naštěstí jsme to zvládli a z vrcholu protáhlého kopce jsme sjeli až k hrázi Dolejšího Padr'tského rybníka.
     Povinná výbava všech členů SNC na výjezdu jsou buřty s hořčicí a chlebem. A ty se dají rozumně připravit jedině na ohni. Sjeli jsme na panelovou cestu kousek od hráze, našli nějaké dřevo a podpálili ho. Nikde kolem nebylo živé duše, klid kolem přerušovalo jen čvachtání na rybníce, cvrkot cvrčků, houkání ptactva a... a praskání našeho ohně, vlastně ne ohně, ale asfaltu, který se vysokou teplotou začal rozehřívat. Táborníci by z nás měli radost, založili jsme oheň přímo na spáře mezi panely. Tak na tom se opravdu buřty opéct nedali. Oheň jsme uhasili. Byl příjemný, protože hřál. On takhle okolo půlnoci táhne od vody chlad. Popošli jsme po cestě dál, směrem k lesu. Před námi se objevila plocha z panelů. Určili jsme místo pro nový oheň a zaběhli do lesa pro pořádné klacky. Protože dříví bylo perfektně suché nový oheň hned vzplál. Buřty byly nařezány a začalo se opékat. Seděli jsme u ohně a povídali co a jak. Buřtíky se opékaly až z nich stékal tuk. Za chvíli nezbyl ani jeden. Zapíjeli jsme je Gustíkovým plastovým pivem Měšťan. Odpočívali jsme. Po uhašení ohně jsme se ještě podívali na hráz. Mám za to, že po ní za dobu naší návštěvy, přejelo určitě jedno auto. Je možné, že bylo vojenské, lesáků a nebo si nějaký civilista zkracoval cestu.
     Na koupání to nebylo a tak jsme zamířili po té samé ose k domovu. Když ostatní lidé vstávali my ulehali očazení a plní nových zážitků do postele :-).

Standa 8. 3. 2005

     Co si tak nějak vybavuji, tak se původně plánoval noční pěší výlet do Brdských lesů, ale pak kohosi (kdo to byl si nevzpomínám) napadlo přesedlat na kola.
     Přesný datum taky nevím, ale určitě to byla druhá polovina srpna a přesnější datum bude určitě vědět Pepa. Co si vzpomínám tak Naďa v té době ležela v nemocnici s otřesem mozku po pádu z koně.
     Cestu jsem znal, již jsem jí absolvoval o rok dříve při své cyklovýpravě Příbram - Plzeň - přehrada Hracholusky, takže jsem věděl kudy máme jet, ale ve dne je to přeci jenom něco jiného než po tmě. Ještěže těch odboček, na kterých by jsme mohli špatně zatočit nebylo tolik.
Oheň jsme nejdříve založili na cestě, která se později ukázala jako asfaltová a vedla ke zmíněné ploše z panelů.
     Večer byl teplý a v lese se jelo pohodově, ale s postupující nocí začala být zima, hlavně díky rybníku, který byl od našeho ležení vzdálen sotva pár metrů. Jakmile jsme se vydali na zpáteční cestu a vzdálili se od rybníka hned se okolní vzduch znatelně ohřál. Tak to je prozatím vše.

Klára 1. 4. 2005

     Na první noční jízdu si pamatuji, i když už je to přeci jen pár let. Bylo krásné počasí a protože nesmím nikde chybět nechala jsem se vylákat i na tuto akci. 
A těch pár vzpomínek které se mi vybaví ….. 
Třeba to, že mi světýlko u kola přestalo svítit už asi 4 km za Příbramí . Cesta byla i tak fajn a ve tmě člověk alespoň neviděl ty brdské kopce kluci ochotně trochu přisvítili na cestu nebo aspoň ohlásili, když se vyskytla nějaká díra na cestě. 
Nebo zmiňované ohníčky … první oheň, který vzplál .. byl sice fajn, ale jak bylo poznamenáno tak na asfaltu … to byl smrad.
Jak píše Standa … bylo u vody docela chladno a protože jsem vyrazila oblečená jak na motýli byla mi docela pěkná zima a ráda jsem se vydala k ránu domu. 
Krásný byl východ slunce a ranní probouzení přírody. Bylo asi 6.00 hod ráno, když jsem doma zalezla do postýlky s přesvědčením, že tahle akce byla fajn a že příště jedu zase :-).