Sdružení nočních cyklistů (SNC)

 Tak jako každý rok si vás dovoluji jménem SNC pozvat na noční přejezd. Očekávám hojnou účast a teplé počasí (dnes t.j. 13.7.2004 předpovídají meteorologové na víkendy 30°C. Ovšem, může nás (jako na minulém ročníku) překvapit studená fronta. A proto apeluji na váš oděv (popř. přikrývky). A kam, že se vlastně tentokráte vydáme ?

 NA  BRDSKOU RAKETOVOU  ZÁKLADNU ZVANOU KLONDAJK

Na této základně již rakety nenajdeme z důvodu jejího opuštění vojskem r.2002, ale místo raket se budeme moci pokochat železobetonovými odpalovacími rampami, bunkry a neskutečně velkou rozlehlostí areálu.

Ano, jistě tušíte, že i tato expedice bude ILEGÁLNÍ. Nikdo z nás mít povolenku do Vojenského pásma mít jistě nebude. Ale to nás jistě neodradí projet se po brdských asfaltkách a přelézt ostnatý plot základny :-).

A jak to tedy bude ?

Prezentace účastníků tento pátek 16.7.2004 ve 21:00 na kótě Ostravská 205 (byt Kláry).

Výjezd směr Občov, Suchodol, Kotenčice, Rosovice, Sychrov, Dobříš. Jedná se zhruba o 15km, které můžeme proložit občerstvením v místních putykách. Dále pak směrem do Brd přes Hřebeny k vrchu Jistevník, kde by se měla nacházet v 600m nad mořem základna. Počítám max. 10km i s blouděním. Oblast je zvýrazněna na přiložené mapce.

Okolo 24:00 by jsme mohli být u cíle, kde by byla během chvíle zpacifikována případná ostraha objektu. Pokud se nám nepodaří přesvědčit ostrahu, aby nás pustila do areálu nastává odjezd z Brd směrem k obci Holšiny, kde je rybník jako stvořený pro noční koupání :-).

V případě, že se nám podaří vstoupit na základnu bude na příhodném místě založen základní tábor. V základním táboře bude založena vatra, která bude signalizovat paradesantním jednotkám místo seskoku :-). Do vatry budeme moci naházet buřty. Kdo nebude mít buřty může obětovat svou obuv, nebo nějaké dříví,  kterého bude na betonové ploše habaděj. Pokud nenajdeme dříví na betonu bude vyslán průzkum do blízkých lesů. Vatru založíme pokud možno mimo asfaltových spojů, které nám na předminulém ročníku SNC skoro znemožnily opékání buřtů. O program u Vatry se nám postará generalisimus Stálin, který nás přijde strašit. Samozřejmě se nezřízené zábavě meze nekladou. Členům expedice nic nebrání opustit základnu v noci po snědení prvního buřta, ale za tyto „odpadlíky“ nenese SNC zodpovědnost. Expedice má za cíl udržet základnu přes noc a dopoledne provést průzkum bojem areálu.

Koho se ráno podaří rozmrazit bude vyhnán na buzerplac, kde bude zorganizována lehčí desetiminutová rozcvička na prokrvení svalstva. Po rozcvičce bude nástup na rajóny a pak až teprve snídaně. Jako předseda SNCčka se postarám o vařič s ešusem,  kde bude cvičencům uvařen horký čaj.

Jakmile se členové expedice dostanou do správné provozní teploty bude vyhlášen poplach, který nám bude signalizovat průzkum okolí. Po pokochání se výdobytky socialismu přijde na řadu opuštění areálu na již zmíněnou kótu Holšiny. Dopolední sobotní program se může změnit dle okolností.

Návrat do tepla domova čeká expedici pravděpodobně na oběd.

Co s sebou ? Bicykl, duši, pumpičku, lepení, klíče, baterky.

Co na sebe ? Jégrovky a spacák do -20°C, čepici a peřinu.

Co do sebe ? Vodu, vodku, buřta, chleba a hořčici... co kdo sní dle chuti.

Závazné přihlášky čekám na zdenok@tiscali.cz, počet míst omezen :-). Případné dotazy a připomínky tamtéž.

13.7.2004 v Příbrami s veškerou úctou Zdeněk, předseda SNC.

Konec programu.

A jak to bylo doopravdy ? Čtěte dále.

Zdeněk 23. 3. 2005

     Na cíl výjezdu jsem přišel při surfování na Internetu. Hledal jsem nějaké informace o Brdech. A hle, tu se objevila raketová základna. Ještě nikdy jsem na žádné raketové základně nebyl. A tato zas nebyla tak daleko. A dle všeho byla opuštěná. Pozvánku na výjezd jsem rozeslal komu to jen šlo. Nakonec se dostavili výše uvedení. Tibor mne předem informoval o tom, že ví kde základna je a že nás tam dovede.
     Start opět na kótě 205. Gusta s Klárou vyvenčili svá nová kola. Na posledním výjezdu použili horská a teď vyrazili na trekingových. Po prezenčce jsme vyrazili směrem na starou Příbram a potom pod hvězdárnou na Občov. Do Občova jsme dorazili za chvíli. Cesta za Příbramí byla z kopečka. Nalezli jsme hospůdku a usedli s pivíčkem na terasu. V hospodě byly vidět trofeje, které tým Občova získal ve fotbalových soutěžích. Naše další zastávka byla tuším v Rosovicích, kde jsme si dali jedno před hospodou. Pomalu jsme na něj neviděli, to víte už byla tma. Tmu jsme prořezávali už od Občova. Po načerpání sil jsme sjeli do Dobříše. Musím uznat, že se mi oplatilo zakoupit si diodové světýlko na kolo. Malé, skladné, úsporné a velmi svítivé. Mohu jen doporučit. Na Dobříši jsme v tabáku doplnili energii ve formě baterií. I my jsme potřebovali doplnit energii. Nakonec nás Naďa s Tiborem dovedli na terasu jedné hospody. Už to chtělo něco zakousnout, ale nikde nikdo nic nevařil. Takže jsme chroupali tatranky a zapíjeli desítkou. Jak tak sedíme na terase, přihasil si to nějaký pán s velmi starým a velmi zrezlým kolem. Jen tak tak z něho sesedl, tipoval bych ho na pět dvanáctek, vytáhl řetěz a jal se své kolo přikurtovat k sloupu, kde měl kolo opřené Tibor s Gustou. Ti rychle vystartovali a přemisťovali kola. Protože hrozilo, že z toho člověka klíče nedostanou až budou chtít odjet. Po tomto zážitku dopíjíme a vydáváme se pryč z civilizace.
     Po modré značce stoupáme do vrchu podél chatiček. Dobříš svítí pod námi. Cesta je kamenitá a já zde, jak jsem později zjistil, ztrácím svou teplou bundo-košili. Kola vedeme a nasáváme atmosféru noci. Opět se opakuji, ale musím. Všude klid, stíny, barvy, vůně lesa a... a funící Klára :-). Dofuněli jsme až k rozcestí Stožec, stáčíme se po asfaltce vpravo směrem k raketové základně. Už z dálky slyšíme štěkot psa. Dojeli jsme až skoro k plotu. Nikomu z nás se nechce na průzkum. Ceníme si svých neroztrhaných kraťas. Necháváme tedy návštěvu základny na ráno. No jo, ale kde složit hlavu ?
     Tibor ví o nádherném místě. Je jen kousek odsud. Takže se vracíme po asfaltce a nějakých 200m před Stožcem zahýbáme vpravo a vydáváme se po lesní cestě k lesu. Já s Tiborem a Gustou jdeme na průzkum. Zajeli jsme do lesa a hledáme tábořiště. Tábořiště se před námi snad schovalo, Tibor ho nemůže najít až najednou stojíme u něj. Zavoláme na ostatní a začínáme bivakovat. Tábořiště se skládalo z pár laviček, stolečku, ohniště a zábradlí vedoucí k potoku v mini kaňonu. Dříví je kolem dostatek a tak za chvíli vzplál ohníček. Opékáme buřty. Myslím si, že Tibor vytáhl kotlík a dělá si kafe, nebo čaj. Probíráme uplynulý večer a program na zítra. Když už jsme ospalí roztáhneme karimatky a uleháme. Já jsem od Kláry vyfasoval mikču, protože jsem vytratil bundo-košili. Přikryl jsem se ještě mou známou tropiko-dekou.
     Ráno jsem rozfoukal ohníček a uvařil vodu na čaj. Přišel všem k duhu. Ranní očista proběhla dole u potoka. Teda řeknu vám cesta k němu byla docela hustá. Kdosi se snažil do srázu udělat schody, ale ty časem ztrouchnivěly. Ještě, že to zábradlí jakž takž drželo. Pepík jako vždy ještě spal. Tibor s Naďou po snídani nasedli na kola a jeli domu. Měli na odpoledne jiný program. Rozloučili jsme se s nimi, ještě chvíli poseděli a pak vyrazili k základně.
     Dojeli jsme až k vratům. Pes občas štěknul, ale nebyl vidět. Asi byl někde přivázaný. Zato se objevila ochranka v podobě důchodce. Ani přes mé prosby nás na základnu nechtěl vpustit. No nic. Tak snad někdy jindy. Udělali jsme fotku a vyrazili k domovu. Nevraceli jsme se cestou, kterou jsme přijeli, ale schválně jsme projížděli Brdskými lesy. Ze Stožce jsme se vydali hřebenovou cestou k Jelením paloukům. Přejeli jsme silnici Hostomice - Dobříš a sjeli z parádního kopce k nějaké hájovně, jenže od hájovny vedla cesta zase do pěkného krpálu. Jako vedoucí výjezdu jsem to pěkně schytal, prý neumím číst v mapách a vrstevnice mi nic neříkají. Dorazili jsme opět k hlavní silnici. Kdybysme po ní sjeli dolů tam kde jsme jí překračovali, ušetřili bysme 3/4 hodiny a spoustu sil. No nic, tak si aspoň nasbíráme borůvky. V lese je jich dost a sběračů také. Vjíždíme opět do lesa a po Bukovské cestě dorážíme do Bukové. Tam si dáváme v místní hospodě obídek. Mně chutnalo. Alča bohužel našla v jídle připečenou mouchu. Takže jsme to vyřešili vrácením jídla a dostala jiné, bez mouchy. Po zažití usedáme na kola a šlapeme směr Příbram. Z Žírov nás čeká pořádný kus stoupání. Já s Alenou si vybíráme na jeho konci lesní cestu. Ostatní jedou po silnici a sraz je naplánován u pekárny. Od pekárny se vydáváme do Lhoty u Příbramě k našim rodičům. Tam relaxujeme a po nějaké hodince se vydáváme každý do svého domova.
     Počasí nám nádherně vyšlo. Noc nebyla až tak mrazivá. Druhý den svítilo sluníčko. Pravda, mohlo trochu méně, ale zase kdyby pršelo, nebylo by to ono.