Tentokráte se nebude jednat o ilegální činnost. Nebudeme vjíždět do žádného vojenského prostoru. Ale pozor bysme si mohli dávat, protože se budeme pohybovat v Přírodním parku Třemšín, který vznikl v r. 1997. Rozloha přírodního parku je 112 km2 a obvod 85,014 km po hranici. Teď cituji: "Význam ochrany tohoto druhu území spočívá především v nadstandardní informovanosti a spolupráci s občany v území přírodního parku, v odlišném přístupu vlastníků a uživatelů nemovitostí k přírodnímu bohatství této krajiny". Takže to neznamená, že bysme si nemohli chodit po lese jak chceme, ale i tak bysme se měli chovat k přírodě ohleduplně.

     Na Třemšín se dostaneme následovně:

     21:00 až 21:30 sraz na kótě 205, následuje kontrola výstroje a prezenčka.
     2 km - příjezd přes lesopark na Vysokou Pec, občerstvení na Drmlovce, nebo u Kocoura a nebo v obou putykách. Nemusím připomínat, že s alkoholem v krvi se usedat na kolo nesmí. Pokud nás zastaví Policie hrozí pokuta. Řidičák vám ale neseberou.
     5 km - příjezd přes Tisovou na Vysokou k Cempírkovi, občerstvení.
     7 km - příjezd přes les do Strýčkov, občerstvení.
     12 km - příjezd přes Nesvačily do Rožmitálu, možno absolvovat několik občerstvení (pokud bude někde ještě otevřeno, jinak konzumace vlastních zásob s výhledem na osvětlený zámek). Pozor si musíme dát na jezdce na koni, neboť pověst praví: "V okolí Třemšína na černém oři jezdil bezhlavý jezdec. Kdo ho potkal, onemocněl".
     21 km - příjezd na vrchol Třemšína, prohlédnutí rozhledny, zjištění příhodného místa k ubytování a k založení signálního ohně pro přípravu teplé stravy, diskuse, spánek.

     Druhý den ráno po snídani odjezd tou samou cestou nazpátek do Příbrami, nebo možnost fakultativního výletu.

     Fakultativní výlet:

     11 km - přejezd přes Hvožďany do obce Budín: "Záhrobí - na jv. svahu kopce Budín 536 m čtyřúhelníkové valy z doby keltské". A z jiného zdroje: "Z jižní části Podbrdska známe laténská (keltská) sídliště v Březnici a v Pročevilech. V naší bezprostřední blízkostí je z této doby známá keltská čtyřúhelníková svatyně na jihovýchodním svahu návrší Budín (u Záhrobí). Tato svatyně vytváří čtverec o straně 100 m obklopený výraznými valy a příkopy. Byla významným centrem Keltů, kteří zde pravděpodobně dohlíželi na rýžování zlata na Závišínském potoce - například v Jamkách, nebo v dalších lokalitách (u Újezdce a Závišína). Nedávný archeologický průzkum přinesl nálezy částí keramiky z laténské doby a v příkopu byl odkryt žernov (mlýnský kámen) z této doby".
     20 km - přejezd přes Bělčice do Hudčic: "Hradec - slovanské hradiště vejčitého půdorysu se 42m dlouhým úzkým valem na vrchu 531 m vysokém nad Simínským rybníkem".
     21 km - příjezd na Simínský mlýn: "zachovaný objekt vodního mlýna z konce 19. stol". Asi tam je i restaurace, takže občerstvení by mohlo být zajištěno.
     25 km - příjezd do Březnice, občerstvení, zámek, vlakem do Příbrami. A nebo na kole. Info o zámku: "Původně gotická tvrz staročeského rodu Buziců z 1. pol. 13. st., která byla v průběhu 16.-17. st. přestavěna na renesanční zámek Jiřím Lokšanem z Lokšan, tajemníkem českého krále Ferdinanda I. Z roku 1558 pochází tzv. Lokšanská knihovna, která je nejstarší zámeckou knihovnou v Čechách. V době pobělohorské, roku 1623, získal zámek královský prokurátor Přibík Jeníšek z Újezda. Nejvýznamnější architektonickou úpravou zámku tohoto období je vybudování raně barokní kaple Panny Marie, jejíž stavitelem byl Carlo Lurago. V letech 1728 - 1872 patřil zámek Krakovským z Kolovrat. Posledními soukromými majiteli byli až do roku 1945 Palffyové z Erdödu, kdy zámek přešel do vlastnictví státu.Nyní jsou otevřeny tři zámecké expozice přibližují historii jednotlivých šlechtických rodů, umělecké slohy a zbraně od renesance po 19. století, např. rodové galerie, africký salon, renesanční jídelna, zámecké zbrojnice se zbraněmi z 16. - 19. století, renesanční ,,Lokšanská“ knihovna, Galerie Ludvíka Kuby, aj.".
     38 km - příjezd do Příbrami.

     Pár informací o vrcholu Třemšín

     Vrch Třemšín (827 m n.m.) je nejvyšším vrcholem jižní části Brd a nachází se tedy v té části Brd, která je veřejnosti přístupná. Najdeme jej asi 8 km vzdušnou čarou jihozápadně od Rožmitálu pod Třemšínem.
     Název vrchu Třemšína pochází údajně od tří zlatých prutů neboli "šínů", potopených v hradní studni. Vrch nazýván Jaroslavem Vrchlickým "král brdských lesů".
Původní hrad, který zde stával, byl zpustošen za husitských válek kolem r. 1420. Úvahy o předslovanském osídlení se zatím nepotvrdily. Takže se má za to, že hrad založil až patrně jeden z příslušníků rodu Buziců, snad na rozhraní 12. a 13. stol. 
     Na hradě vládli páni z Třemšína, jejichž znak byl původně stejný jako znak pánů z Rožmitála. Listinami doložen jako první Beneš z Třemšína z r. 1349. 
     V 16. stol. se hrad již nazývá "opuštěný". Arcibiskup kníže Salm (+1810) si Třemšín zamiloval a dal jej upravit tak, aby byl zpřístupněn. Od těch dob se sem konávaly poutě a to neděli po Proměnění Páně. 
     Od 60-tých let 19. stol. zde bývaly národní slavnosti za účasti lidu z okolí. R. 1869 byl zde chystaný tábor lidu zakázán. R. 1888 zde dal arcibiskup hrabě Schönborn vystavět dřevěnou rozhlednu asi 18 m vysokou a z ní býval krásný výhled do širokého okolí. Výlety na Třemšín byly konány při sjezdech rožmitálských rodáků v l. 1905 a 1922. Za 2. svět. války bylo mnohokrát bezvýsledně jednáno o výstavbě nové rozhledny. Národní pouť na Třemšín byla také konána v r. 1946. 
     V současné době je rozhledna na Třemšíně upravena z trigonometrické věže. O zřízení nové rozhledny se jedná.
Nedaleko Třemšína na severním hřebenu jsou také pozůstatky tvrziště - Hengst (757 m), které mělo za úkol zřejmě střežit hrad Třemšín na straně z hradu neviditelné.
     Kaple na Třemšíně vystavěna péčí rožmitálského lesmistra Josefa Eustacha Kračmera r. 1771 údajně nad zasypanou studnou, zasvěcen Proměnění Pána Krista. I Kračmerovi nástupci o kapličku pečovali. Býval na ní nápis "Bohu chvála, králi úcta, vlasti sláva".
     Gangloffův kříž, odlitý v bývalých arcibiskupských železárnách. Dal ho pod vrchem Třemšín r. 1870 postavit na památku svého působení knížecí arcibiskupský lesmistr Karel Gangloff (1809 - 1879). Jako významný lesnický odborník se zasloužil o hospodářskou úpravu lesů a plně se věnoval péči o ně. Vynalezl také řadu přístrojů k měření dřevní hmoty a proslavil se zejména vynálezem stroje na výrobu šindele. Pro své matematické nadání býval nazýván "Český Archimédes". Kříž byl vysvěcen r. 1895.
     Pod vrcholem Třemšína můžeme na jeho východní straně vidět kamenný rozsyp. Podobný rozsyp je také severněji na straně západní.
     Níže pak, na křižovatce cest, vedle Gangloffova kříže, je malá, částečně zděná a zčásti dřevěná Třemšínská bouda.

První pokus o zdolání Třemšína - 29. ÷ 30.7. 2005

A jak to bylo doopravdy ? Čtěte dále.

Zdeněk 3. 8. 2005

     Na kótu 205 jsem dorazil s mírným předstihem. Za oknem se schovával August, ale nakonec vynosil kola s věcmi před dům. Za chvíli se objevila Klárka a začala s Gustíkem spolupracovat na upevnění batohů ke kolům. Já je pozoroval a četl SMSku od Karlíka, že se s manželkou výjezdu nezůčastní. A pak to šlo ráz na ráz. Kde se vzal tu se vzal Pepa. A v jednom okamžiku přifrčeli Tibor s Naďou, Pavel s Andreou a novomanželé Nekolných :-), alias Standa s Janou. Mirek Vašek ani Ivan nepřijeli.
     Výjezdníkům jsem nastínil možný průběh výjezdu. Upozornil jsem je na možnost přívalových dešťů a krup. Přes den bylo pekelné vedro. Teploty lámaly mnohaleté rekordy. Záběry v TV z Německa ukazovaly spoušť, kterou způsobily vichřice a bouřky. A tak jsem počítal s tím, že by nás něco podobného mohlo také potkat. Zatím tomu nic nenasvědčovalo.
     Byl vydán povel k výjezdu, ale objevil se první technický problém. Pavel přijel na píchnutém kole. Pepa mu nabídl své druhé kolo pro které se hned vydali. Za půl hodiny byli zpátky a mohlo se ve 21:30 za teploty okolo 28°C vyjet směr lesopark na Vysokou Pec. Čekat na ně ještě chvíli tak nás mouchy ukoušou.
     Cestou se mimo jednoho spadlého řetězu nic neobvyklého neudálo. Snad jen létající hmyz nám znepříjemňoval jízdu. Po zhruba 3km jsme dorazili k Pecováku a usedli na terásku hospůdky u Kocoura. Chladilo nás příjemných 10°G. Rozverná Naďa se ptala po kotletkách. Že prý se v Žežicích na svatbě podávají zadarmo. Vyzpovídali jsme novomanžele co za lumpárny prováděli v Bulharsku. Jisté střevní potíže jim trochu znepříjemnili líbánky, ale věřím tomu, že se Standa k úkolu postavil jako chlap a nezklamal :-). Byl jsem upozorněn od těch, kteří viděli na západní stranu, že se prý nad Brdy blýská. Zatím mne to nechávalo klidným. Dopili jsme a vydali se směrem přes Tisovou na Vysokou.
     Blesky jsem začal registrovat až na kopci v Tisové, ale připadalo mi to, že jsou tak v dálce, že nás nemohou ohrozit. Bylo nádherně teplo, mouchy už to vzdaly, snad kvůli tmě a vál příjemný větřík. Byl jsem překvapen tankodromem okolo bývalé Prachárny. Jak to tak vypadá bude se zde opravdu něco stavět, prý nová vesnice ? Všude okolo byly vykáceny stromy, které ležely přes cestu. Najeli jsme na asfaltku a po chvíli dorazili na okresku. Pod kopcem byl vidět nasvícený Bohutínský kostelíček. Sjeli jsme na druhou stranu kopce na Vysokou a v ní vyhledali hospodu u A. Cempírka.
     Obsadili jsme jeden volný stůl na dvorku a objednali pitivo. Gusta s Naďou zakousli i utopence. Podle plánu nás teď měla čekat cesta bez občerstvení až do Rožmitálu. Jak tak sedíme a povídáme, všichni jistě nezapomeneme na Naďky sugestivní líčení její cesty od Vltavy, kde ji přepadla bouřka, která se ohlásila mocným větrem, v dálce se blýská s větší intenzitou. Zatím ještě nejsou slyšet hromy. Probíráme hlavně počasí a jak to ovlivní náš výjezd. OK, dopíjíme, dojídáme a platíme. Loučíme se s Pepíkem, který se nechal ukecat že nás doprovodí až na Vysokou. Prý bude rád, když si v Narysově zaleze do autobusové zastávky, aby přestál slejvák. Smál se nám, kde my budeme hledat budku na autobusáku v Rožmitálu.
     Andrea vyjela jako první a lákala nás na scenérie blesků. Trochu jsme popojeli k výjezdu na pole, ale dál se nám nechtělo. Blesky byly už dost blízko a vypadalo to, že do nás co nevidět nějaký uhodí. Blesky létaly snad po celém obzoru. Dohodli jsme se na tom, že zvolíme plán B, což byla návštěva Andreina bydliště v nedalekém Třebsku. Já s Tibčou, Gustou a Pavlem jsme poté co se ostatní vydali do Třebska, ještě chvíli zůstali a pozorovali oblohu. Jenže co čert nechtěl najednou začalo pršet. Snad ani ne nějak vydatně, ale ty kapky byly pořádně velké. Nasedli jsme na kola a šupádili z kopce.
     Zalezli jsme do garáže a uklidili kola. Má drahá přítelkyně se mi dovolala na mobil a ptala se kde jsme. Já jí vylíčil, že se právě nalézáme na vrcholu Třemšína a blesky tu lámou jeden strom za druhým. A věru to tam tak mohlo i vypadat. Přemístili jsme se tedy k Čilům do kuchyně a začali Pavlovi dopíjet jeho pivíčko. Dali jsme si kafe a čaj. Venku neustále pršelo. Snad mimo mně, Gusty a Naďky se nikomu nechtělo pokračovat ve výjezdu. Nikdo z nás nemohl s určitostí říci, že to je přeháňka a že nezačne znovu bouřka. Dohodli jsme se tedy na tom, že výjezd ukončíme a až déšť přejde vyrazíme k domovům. Zkontaktovali jsme Pepu, který dešti unikl a pomalu dorážel domů. V jednu chvíli se zdálo, že déšť ustal. Nasedli jsme tedy na kola a vydali se směrem na Příbram. Ještě mírně mrholilo, ale nic drastického to nebylo. Bouřka se evidentně přesouvala na severovýchod. V Narysově se od nás odpoutali Jana se Standou. Na Červené jsem to zahnul na Pec já. Byla zde ještě možnost zapít bouřku u Pletánků, ale zas taková chuť nebyla.
     Tímto se skončil výjezd na Třemšín. Projížďka to ale byla pěkná, asi něco málo přes 16km. Bouřka se opravdu přehnala a do rána nespadla už ani kapka. Mohli jsme třeba od Čilů pokračovat v trase, ale později jsem se dozvěděl, že v Rožmitále padaly kroupy a navíc nikdo z nás nemohl určitě říci, že už další bouřka nepřijde. Snad někde na Karlovarsku někoho zabil blesk, když se schovával pod strom. Buďme rádi, že jsme neriskovali a něco podobného se nám nestalo.
     Druhý den zde byl pokus Gusty zdolat Třemšín ještě jednou, ale k večeru začalo vydatně pršet a z plánu sešlo. Na Třemšín se jistě vydáme ještě jednou, ale termín vám zatím neřeknu. Léto máme již nabité jinými akcemi. Možná se na nás někdy v září usměje sluníčko. Buřty, které jsme si vezli jsme zkonzumovali v neděli v Lázu u Andrei a Pavla. Já na ně dostal chuť už v sobotu k obědu :-).

SNC zdar, váš Předseda

Zdeněk 12. 8. 2005

Co při bouřce nedělat:

- Vyhledávat hory nebo jakékoliv nejvyšší body v terénu
- Skrývat se pod osamělými stromy, nebo na ně dokonce vylézat
- Pobývat na holých pláních nebo na golfových hřištích nebo pod převisy nízkých skal
- Chtít bouřku přečkat ve vodě nebo na jakýchkoliv plavidlech či rybařit
- Držet se za ruku s kýmkoliv kvůli nebezpečnému "krokovému napětí"
- Telefonovat nebo pracovat s plynovými či elektrickými spotřebiči
- Pobývat v blízkosti elektrického vedení
 

Co při bouřce dělat:

- Vyhledat velká stavení dobře chráněná hromosvodem nebo prostorné budovy bez něj
- Schovat se na suchých místech uvnitř budovy dále od kamen, vodovodu, elektrospotřebičů, zásuvek a telefonu
- Zavřít okna a vypnout přístroje, které mají obrazovku
- V přírodě je nižší pravděpodobnost v hustých lesích, úzkých údolích, jeskyních a ve městě v úzkých ulicích
- Na otevřeném prostoru, který nestačíme opustit, je hloupost si lehat na zem, lepší je sednout si s nohama těsně u sebe, rukama obejmout kolena a dotýkat se země jen špičkami chodidel
 

Druhý pokus o zdolání Třemšína - 12. ÷ 13.8. 2005

Zdeněk 15. 8. 2005

     Protože nám první pokus nevyšel z důvodu bouřky, naplánoval jsem pokus druhý. Ten se uskutečnil 14 dní po prvním. Protože bylo celý týden před výjezdem pro změnu chladno, nebylo jasné, kdo se výjezdu zúčastní. Standa podmiňoval účast oteplením. Naštěstí se počasí umoudřilo a tak okolo 21:00 v pátek na kótě 205 bylo možno naměřit 18-19°C. Těsně před výjezdem jsem dostal zprávu od Tibora, že je Naďa nemocná a výjezd pro ně padá. Nemoc znemožnila výjezd také Pavlovi a osobní záležitost zapříčinila Janinu neúčast.
     Na kótě 205 jsem tedy chvíli po deváté startoval já, Andrea (kterou přivezl autem Pavel), Klára, Gusta a Standa. Andrea nás měla doprovodit opět jen do Rožmitálu. Pavel nám měl asistovat a domluvili jsme se tak, že ho vždy pozveme do hospody, do které dojedeme. Jako první byla vybrána hospoda na Vysoké.
     Práskli jsme do koní a vydali se směrem Lesopark. Už při výjezdu na nás spadlo pár kapek, ale protože jich bylo zatraceně málo tak jsme jim nevěnovali pozornost. Mouchy už nelétaly. Jediný problém byl spíše s klasickou nervozitou Gustíka. Z Lesoparku jsem členy protáhl po polní cestě směrem Bohutín. Zelený neon hospody na Drmlovce lákal, ale byli jsme silní a odolali. Vyšlápli jsme si ke kostelíčku, kolem pošty a školy, kde měla Andrea možnost zavzpomínat na své dětství a po překročení státovky jsme šlapali kiláček na kopec na Vysokou. Když jsem slyšel jak Klára funí tak jsem chtěl zvolnit tempo, ale Gusta mi sdělil, že to je normální, protože Klára celý výstup na Vysokou "debatovala" s Andreou. Zřejmě se jí tedy kyslíku dostávalo až až. Cestou si ze mně a Standy dělal Gustík šoufky. Schválně zapínal svítilnu tak, aby to vypadalo jako blesky. Po obloze jsme koukali nejenom kvůli bouřce, ale také kvůli Perseidám. Malá vsuvka z web stránek Vesmír, co to vlastně Perseidy jsou. Je to nejznámější meteorický roj - Perseidy, každoročně vrcholí kolem 12. a 13. srpna. První 'padající hvězdy' začnou ze souhvězdí Persea létat již na konci června. Světelný efekt vzniká třením prachové částice (hmotnost se pohybuje kolem miligramu ) o molekuly vzduchu. Tyto částice se rozžhaví a většinou vypaří. Přitom dochází k ionizaci okolního plynu, a vzniká jasná světelná čára na obloze. Meteorický roj Perseidy se jmenuje podle souhvězdí Persea, z něhož jakoby vylétají. Pocházejí z rozpadlé Swift-Tuttleovy komety, objevené roku 1862. Obloha byla plná hvězd.
     Z kopečka jsme dorazili okolo 22:05 do hospody, kde jsme si objednali pitivo a já s Gustou párečky. Kdybych věděl, že to je má jediná uzenina, kterou sním za výjezd, objednal bych si ještě :-). Na tachometru jsem měl 7,9km. Za chvíli dorazil Pavel a přisedl k našemu stolu. Povídali jsme o všem možném, např. o tom, kde budeme možná trávit naši letošní zimní dovolenou. Když jsme dojedli a dopili, vydali jsme se směrem na Strýčkovy. Kousek od hospody jsme překonali nejzašší bod, do kterého jsme se dostali při minulém výjezdu. Cesta přes pole byla volná, na obloze žádné blesky, jen samé hvězdy. Nekecám, jednu z hvězd jsem viděl padat. Byl to asi sekundový šlic na obloze po mé pravé ruce, směrem na Láz. Už byl cítit chlad. Projížděli jsme zónami, kde byl teplý vzduch a najednou studený.
     Přes les jsme se dostali do Strýčkov, kde jsme sjeli na náves. I když uběhlo jen pár minut od naší návštěvy v poslední hospodě tak jsem ve 23:00 zatáhl členy do hospody ve Strýčkovech z důvodu ohřátí se. Gustík s Andreou ještě chvíli před hospodou štelovali dynama (fakt nechápu proč ty krámy s sebou vozí :-) a já se Standou už v teple objednávali sypané Cappuccino s Heroldem Kameňákem. V hospodě jsme nebyli sami. Z poloviny byla zaplněna štamgasty. U jednoho stolečku byla pokladna. A ne tak ledajaká. V tomto typu podniku byste ji určitě nečekali. Byla to klasická registrační pokladna, kterou znáte z prodejen. Obsluhoval ji mírně podroušený pán. No nic. Poseděli jsme, popili, poklábosili a hlavně ohřáli se. Před hospodou na nás čekalo překvapení. Obloha úplně zatažená a mírně poprchávalo. A sakra. No nic. Jedeme směr Rožmitál.
     Kousek za Strýčkovama nás chytla přeháňka. Domluvili jsme se, že budeme pokračovat dále a že dole v Nesvačilech najdeme nějakou zastávku kde se schováme. Tak se také stalo. Ve 23:45 v zastávce na sebe navlékáme nepromokavé oblečení a čekáme kdy déšť ustane. Počasí mne pěkně naštvalo. Čekal jsem, že bude zima, ale déšť ne. Ach jo. V tom se opravdu nedalo pokračovat na Třemšín. Standa navrhl počkat na Cyklobus. Něco o Cyklobusu najdete zde. Možná, že by se tu mohl objevit. Později jsem zjistil, že by se mohl objevit v Rožmitále okolo 8:55. Hezky by nás povozil až do Sedlčan a vystupovat bysme mohli v Příbrami okolo 12:30. Dohodli jsme se, že dojedeme do Rožmitálu a tam necháme kola u Pavlovo babičky. Pavel nás pak hodí všechny domu. Když už se zdálo, že déšť ustal vylezli jsme ven a stoupali do kopečka na Rožmitál. Samozřejmě, že se objevila další přeháňka. Zavolali jsme Pavla ať si nás vyzvedne u kavárny Slavie v centru.
     Pavel už na nás čekal, jenže Slavie už byla v 00:20 zavřená. A Andrea se tak těšila na Café Laté. Popojeli jsme kousek k Panskému domu, kde nám řekli, že právě zavírají. Naštěstí šel kolem pán na WC, který nám doporučil hospodu u koupaliště. Nasedli jsme na kola a dojeli k bydlišti Pavlovo babičky. Pavel s babičkou na nás čekali u vrat za kterými se objevila garáž kam jsme zaparkovali kola. Na tachometru jsem měl ujetu vzdálenost 16,4km. O kousek dál jsme ve 00:40 vešli do hospody, kde sedělo pár lidí a kde Andrea našla kamarádku v osobě servírky. Samozřejmě jsme si objednali to výše zmíněné Laté s bohatou pěnou a ochutnali nabídku piv. Diskutovali jsme o počasí a o možném pokračování cesty. Já občas vylezl ven a pozoroval oblohu. Kdepak, na další cestu by se vydali jen dobrodruzi a když byl cíl tam nejenom dojet, ale i přespat, bylo by to v tom dešti o nastuzení. V hospůdce jsme zhodnotili výjezd jako kladný. Překročili jsme magickou hranici dvou hospod. Kdyby s námi nebyla Klára mohli jsme SNC skloubit s Putovním Pohárkem. Chyběl snad jen už ten paňáček :-). Když jsme dopili bylo na ciferníku 1:40 ráno. Naskládali jsme se Pavlovi do auta a vyrazili směr Příbram. Já osobně se nechtěl tísnit na zadní sedačce a tak jsem si lehnul do kufru. Nebylo to zas až tak pohodlné, ale dalo se to. Za chvíli jsme byli na Peci a já zalezl do peřin. Ani se mi nechtělo sprchovat.
     Druhý den ráno jsem vyrazil s formanem do Rožmíku pro kola. Trochu jsem se zapotil při jejich nakládání, ale šlo to. Staník si pro kolo dorazil ještě týž den dopoledne. Myslel jsem si, že přijde pěšky, ale on mastňácky dorazil autem. Jistě vás zajímá co jsme provedli s povinnou výbavou alias buřty. Já nevím co ostatní, ale já si na nich pochutnal v podobě francouzských brambor, které mi připravila má těhule Alenka :-). Samozřejmě máte možnost se i vy ostatní k výjezdům vyjádřit a sepsat své zážitky. Rád je zde zveřejním.
     I když výjezd opět nedorazil do cíle byla jeho podstata naplněna. Parta kamarádů se sešla a projela na kole. Že jsme trochu zmokli nás nerozhodilo a myslím, že jsme spolu strávili pěknou noc. Samozřejmě se budu snažit zorganizovat další výjezd při kterém už bude muset být Třemšín zdolán i kdyby čert na koze jezdil :-). Trasa by asi vedla z Lázu. Ještě mrknu do mapy. Ale termín vám opravdu neřeknu. Je podmíněn kontrakcemi mé přítelkyně a mé přítomnosti při jejím hlídání.

SNC zdar, váš Předseda