Mapa s předpokládanou trasou. Po kliknutí se zvětší:

7. července 2006 - T3
     Tak ne a ne a ne. Další pokus o zdolání Třemšína nevyšel. Je pravda, že meteorologové už dopředu předpovídali přívalové deště, bouřky a kroupy, ale já tomu zas až tak nevěřil. Vždyť celý den bylo krásně :-). No jo no. Když se podíváte na níže uvedené mapy zjistíte, že blesky a srážky byly zrovna v čase odjezdu nad Příbramí. Klára s Gustou a Pepa s Luckou se už vydali směrem na Pecovák, kde jsem je čekal já, ale záhy to otočili domů. Bouřka se, i když plíživě, dostávala nad nás. Sem tam padla i nějaká ta kapka. Blesky a hromy byly slyšet už nejméně od 20:30. Pepík mi napsal humornou SMSku, cituji "Cas T do startu -15min, cas B do bourky -90minut.". Co bych vám povídal. Zmokli bysme. Takže zase někdy příště u T3 v2.0 :-). Tento výjezd vlastně za výjezd nepovažuji. Nestálo to za to. Alespoň jsem prověřil bicykl a natrénoval balení na výjezd.

Mapy s předpovědí, blesky a srážkami

8. srpna 2006 - T4
     Třemšín byl na čtvrtý pokus pokořen, hurá !!! Stalo se to v noci ze 4. na 5. srpna 2006. Jak se to povedlo ? Čtěte dále.

     Termín do zahájení akce T4 jsem oznámil členům snad týden předem. Tenkrát bylo počasí ještě dobré. Meteorologové hlásili ochlazení ze 30°C na 20°C, ale kdo by tomu věřil :-). Ochlazení opravdu přišlo a s ním i déšť. Ovšem déšť nás nemohl odradit. Ten jsme čekali tak jako tak :-). Klárka to komentovala ve čtvrtek krátkou básní, cituji: "Prší prší jen se leje .... na Třemšín se nepojede :-))". No tak o tom žádná. Na Třemšín se pojede i kdyby si měli vzít členové neoprény.

     Optimismus nás neopouštěl ani v den výjezdu. Což vyústilo v emailovou básnickou smršť, kterou vlastně načala ve čtvrtek Klára. Gusta se přidal a já se nemohl nepřidat.
 

7:13 - Gusta Hola hola Tremsin vola ... Bez smutku ci bazne, SNC ho zdola. A to myslim vazne ... :-)))	7:36 - Zdeněk O zimě Šiřme dobrou náladičku bude se nám hodit až budeme ve dvě ráno zmrzlí v lese chodit
7:57 - Gusta Šetřte kola, šetřte síly. Na dnes večer Třemšín čeká, všichni dorazíme k cíli. Rozhodně DNES neodolá!	8:01 - Gusta Hallo hallo hallo. The Stone Tremsin folĺov. Is this route ligh ... hned nám bude líííp.
8:03 - Zdeněk Už se na nás opět ženou hromy, blesky, deště Třemšín se jen chichotá, předseda volá, "více, ještě" ať kopec zrudne vzteky, až na jeho vrcholu rozložíme deky	8:31 - Gusta Boj se boj ... Jiz ho vidim pokoreny na kole ci pesky. Neni lepsi byti doma, s televizi "lezky"??? (pozn. autora: od slova "v leze") Tremsine nas Veliky, SNC te dobyde, Potupeni neustoupi ti cykliste eSeNCé.
8:39 - Pavel Povzdech realisty: Tenhle Třemšín to je kopec, že mu není rovno čtvrtý termín vyhlášen byl, bude z něj zas ho_no.	8:53 - Gusta KONEC KOPCE. Augustin Strbo. Pri pohledu na Meteo moje srdce plesa. "Nezmeni se vlastne nic!", hlavne ne ta cesta. Jiz vsak vidim v dalce Konec cesty ... sance. Vyrysovan Tremsin ve tme, Vzdaleny to cil. Druhy dech je nahle ve mne. Pokoren bud ze vsech sil. Padla kosa na kamen. Tremsin se nam vzdava. Vidim toho KOPCE amen ... SNC vyhrava.
9:01 - Zdeněk Mňamovská Olej prská do plamenů my se máme krásně upatlaní od buřtů si na Třemšíně čteme básně	9:23 - Pavel Pojeďte přes Láz na Třemšín, tahle výprava je mi milá, počítám totiž s tím, poskytnout přístřeší za tři kila, nezmoknu a k rozpočtu si přilepším. Heslo úderníka: Na kole tam - na lyžích zpátky!
13:03 - Zdeněk Pepovo životabudič Ať si prší, ať je zima sebevíce jede Pepa zásobárna slivovice Jen jeden lok toho moku protočí ti panenky jestli ti dá ještě trochu budeš zralý na plenky

     Jo jo, takhle jsme si dodávali energii a burcovali se k výkonu. Abych pravdu řekl, neměl jsem přesné informace, kdo se vlastně výjezdu zúčastní. Na kótu 205 jsem jel s tím, že vyrazím jen s Gustou. Ten nikdy nezklame. Členy jistě odradil vydatný déšť, který padal z nebe okolo 18:00. Celý pátek byly přeháňky. Sledoval jsem situaci na meteowebech a dle mého názoru nám v noci hrozily jen menší přeháňky a pak ráno slejvák. Ale i za těchto podmínek jsem na Třemšín vyrazil.

     Vyjel jsem z Pece okolo 20:30 a když přijíždím k vinárně Družba vidím člena Pepíka jak si vykračuje s přítelkyní Luckou v kraťasech a tílku. Významně si ťukám na hodinky, že mají ještě čas si pro kolo zaběhnout, ale jejich odpověď mne zmrazila. Prý jdou z pizzerie - rozuměj, že jsou nacpaní k prasknutí a určitě nikam funět nebudou, že nejsou blázni a nechtějí zmoknout - později toto Gusta označil za slečinkovatění a že Lucku bolí pusa po vytrhnutém zubu - což se dá chápat, ale opět překládám, bolí mne pusa a Pepa nikam nepojede, protože mne musí opatrovat. Pepa kontruje s tím, že už vlastně v úterý jasně říkal, že nepojede, ale znáte Pepu. To jsou ty jeho procenta a podmínky, takže člověk vlastně neví jestli jede, nebo ne. Tak jsme tedy společně došli na kótu 205.

     Kousek od kóty mi zvoní mobil a tam Tibor, jako jestli se vůbec jede, protože on je na kótě a nikdo nikde :-). Řekl jsem si paráda, pojedeme tedy ve třech. Jen jsem udělal pár kroků a už jsem Tibču viděl. Řekl mi, že volal Karlíkovi a že ten také pojede. Super. Počet údajných bláznů se rozrůstal. Z okna vykoukla Klára. Jet se jí nechtělo. Gusta už vynášel své kolo z baráku. Čekáme na Karlíka.  Ve 21:15 si to přifrčel Standa. Že prý doufal v to, že už tu nikdo nebude, lišák jeden :-). Jana je prý ve Višňové. Ještě nám chybí Pavel s Andreou. Jenže ty se nedostavili. Nabídli opékání buřtů v Lázu, ale to si necháme na jindy. Úkol je jasný, buřty opéct až na vrcholu. Něco prý avizoval i Ivan, ale také nepřijel. Naďa měla nemocenskou na kotník. Karlík nakonec dorazil. Po společném fotu a pa pa "slečinkám" jsme vyrazili okolo 21:30 směr lesopark. Teplota se pohybovala okolo 13°C.

     Pár kapek na nás spadlo hned po 100m. Naštěstí to bylo jen ze stromů. Lesopark jsme projeli v pohodě. Objeli jsme Pecovák a vydali se na Bohutín. Projeli jsme kolem ležících krav a kravína. Tibor mě směřoval schválně do siláže, ještě nebyla taková tma, abych tam opravdu zajel :-). Celou cestu Tibor s Karlíkem diskutovali o práci. Neopustilo je to ani na naší první zastávce. 21:00. Restaurace Na Plzeňce. Příjemná hospůdka. Seděli jsme venku a popíjeli. Já s Gustou Plzeň, Tibor s Karlíkem nealko a Standa G10. Než stačila servírka přinést popelník, už měl Tibor vajgla na zemi. Po menším, uvolněném dohadování se nakonec vajgl nenašel. Tak tam Tibor přihodil druhého. Jen tak zkusmo jsem vyhlásil začátek Putovního Pohárku. Gusta šteloval svůj tachometr. Prý ten jeho bezdrát ruší LED svítilna. To víte Lidl ten je levnější. Po dopití jsme vyrazili směr Láz.

     Přes pole to docela šlo. Měl jsem strach, že tam bude blátíčko. Po několika čůracích zastávkách náš peloton dorazil k "Hacienda Pablo e Andrea" :-). Staník toto veledílo viděl poprvé. Zhodnotili jsme umění pana mistra magistra stavitele a popojeli kousek do hospody. 21:45. Venku se snad i něco grilovalo, ale my šli na jedno. Tedy spíše Gusta. Já se Standou dali čajíček. Přeci jen začalo přituhovat. 11°C žádná sranda. Pro zahřání jsem nabídl jablíčka, ale Tibor s Karlíkem je nechtěli. Tak jsme je tam kopli se Standou. Karlík si dal slivovici ze svých zásob. Návštěva WC. Pěkný žlábek. To už se v Příbrami těžko vidí. Oblékáme se a pomalu se zvedáme. Čeká nás přejezd kolem prostoru.

     Z Lázu to bylo docela dost do kopce. V lese byla tma a už tak nefoukalo. Stále byly vidět hvězdy, což naznačovalo, že se obloha nezatahuje dešťovými mraky. Cestou mne zaujalo srovnané dříví mezi stromy. Jinak se jelo dobře a za chvíli jsme byli u rozcestí na Zalány. Kolem projelo auto. Do Zalán jsme jeli z kopce. V Zalánech jsme měli možnost zastavit u hospody, kde se ještě svítilo. Ale plán byl jasný. Hospoda na koupališti v Rožmitále. Jeli jsme dost dlouho z kopce. To jsem nevěděl, že Zalány jsou tak daleko od hlavní silnice. No, překonali jsme hlavní silnici a po menším bloudění dorazili na koupaliště. 22:45.

     Objednali jsme si laté a popíjeli. Ke kafíčku byla i sušenka a mandle v čokoládě. Je pravda, že mi k mému druhému kafíčku již mandli nepřinesli, ale nereklamoval jsem to :-). Četli jsme odložený Blesk a povídali o Standovo dovolené, Tiborovo práci v Anglii a tak vůbec kolem. Po očku jsme sledovali počasí. Vycházelo nám báječně. Až na tu teplotu, která nás ale v natřískané hospůdce nějak neobtěžovala. Gusta mi opřel kolo na nosič tak dobře, že se vylomil a kolo upadlo. Budu muset pořídit jiný. Seděli bychom až do rána, ale cíle ještě nebylo dosaženo. Protože byly podmínky Putovního Pohárku splněny, tak ho zároveň ukončuji.

     Z hospůdky jsme vyjeli na náměstí, kde jsme hledali turistické ukazatele. Ty jsme nenašli, ale cesta byla jasná. Museli jsme na hráz a potom po červené až na vrchol. A opravdu, po hrázi to šlo, pak trochu hůře do kopce, pak zase do mírného kopce a pak jsme měli jet z kopce, ale trochu jsme zakufrovali. Respektive Tibor. Ale já ho nechal tvořit a tak jako tak všechny cesty vedou na Třemšín. Takže jsme jeli opět po asfaltce do kopce na křižovatku Rožmitál - Nepomuk. Museli jsme se podívat do mapy. Zjistili jsme, že kousek je modrá značka a ta nás dovede na červenou značku. A opravdu. Po pár odbočkách do lesa jsme našli modrou. Tak jsme to zalomili na mítinku a začali krosit. Všude tma, jen naše baterky občas prosvítily vzrostlou mokrou trávu. Padající hvězdy, respektive nějaké ...idy, nám na cestu moc neposvítily. O tom, že žijeme nás přesvědčovaly žahavé kopřivy. Naštěstí to bylo z kopce a nikdo nenarazil na schovaný pařez. Jel jsem pro jistotu první. Když to má někdo odnést tak já, jako organizátor. Za chvíli jsme dorazili na lesní cestu, která ústila na hlavní silnici, ale my to po ní nechtěli v noci riskovat a tak jsme radši jeli mýtinkou. Celou cestu skládal Gusta jakési básně, které si nikdo nepamatuje, protože měly tzv. Cimrmanův nedokonalý rým :-). Ale k náladičce to patřilo.

     Čekal jsem, že si vytlačíme kola po červené značce skoro až na vrchol. Onehdá jsme zvolili pěšky s Pavlem, Andreou a Alčou právě tuto trasu. Prakticky od Hutě pod Třemšínem jdete stále do kopce po asfaltce vedoucí skoro až na vrchol. My jsme naším kufrováním na asfaltku najeli až skoro na jejím konci. Zhruba 500m jsme pak tlačili kola do krpálu po kamenité cestě až na vrchol.

     01:15 Co vám mám povídat. Třemšín byl náš. Byli jsme mírně utahaní, opocení a trochu zmrzlí, ale konečně Třemšín padl. Hned jsme vystoupali až k rozhledně. Pěkně to tam fučelo. Naštěstí Tibor  našel perfektní tábořiště v závětří. Já se Standou jsme šli pro nějakou soušku. No jo, ale jděte pro soušku, když je všude mokro. Ale něco se našlo. Přitáhli jsme to k ohni. Jenže ten ne a ne vzplanout. Papíry shořely a nic. Naštěstí, a to vyzdvihuji, si s sebou vzal Gusta malý plynový vařič. Díky tomu jsme zažehli oheň. Netvrdím, že by se nám to klasickou cestou nepovedlo, ale trvalo by to o hodně déle. Na to jsme neměli čas. Byli jsme lační po buřtíkách a po odpočinku. Já musel vyřešit problém s propocenými věcmi. To je nápad, nevzít si suché oblečení. Takže pláštěnka šla na mé nahé tělo a tričko s mikinou na ní. Studilo to, ale co se dalo dělat. Tepláky jsem si povytáhl až na prsa, aby mi kryly ledviny. Pěkně se mi zařízly :-). Opékáme buřtíky, popíjíme pivo, čaj z termosek, Karlík usrkává z placatice sedící ve svém stanu. No ano, Karlík si s sebou sbalil i stan. Napadlo to i mne a Tibču, ale asi jsme byli natolik líní a doufali, že nezaprší a tak jsme je nechali doma. Ale pro příště by se mohly hodit. S venkovní teplotou kolem 10°C by se to uvnitř stanu mohlo o něco zvednout. Děláme si srandu, že v pěti se tam těžko vejdeme, ale že by se to dalo vyřešit hromadným otáčením. Horší by to bylo s ranní erekcí :-). Recitujeme s Gustou výše zmíněné básně. Pročítáme historii vrchu. A je nám fajn. Oheń necháme plápolat. Přihazujeme ještě polínka, které jsme našli nařezané u laviček, těsně pod vrcholem.

     Zima sice byla, ale ne mně. Spacák je opravdu lepší, než má trojcípá tropiko deka, kterou znáte z výjezdu na Valdek :-). Osvědčil se kulich. Příště bych si vzal ještě teplé ponožky a polštářek. Samozřejmě ještě věci na převlečení do suchého.

     Ráno mne probouzí Standův mobil. Zjišťuji, že Gusta se Standou už jsou také probuzení. Dopíjím vlažný čajíček a syknu si Bráník v plechu. Na vrcholu by se hodila cukrárna s teplým kafem a koláčky :-). Dělám pár žánrových snímků mlhy, nebo mraků ? Sem tam je vidět modré nebe. Na déšť to vůbec nevypadá. Probouzí se i Tibor s Karlíkem. Karlos se zakusuje do šátečků z Delta pekárny. No... stan, teď šátečky. Jo to je mastňák :-). Protože chce Tibor vyrazit co nejdříve tak nabádá Karlíka ke sklizení stanu. Prý na to má 7 minut. Docela to nestihl, ale nic se nedělo. Jedeme ještě k rozhledně a provádíme zápis do knihy. Fotíme se a Standa s Karlíkem neodolají a na rozhlednu lezou. Karlík to vzdal v půli. Standa nám ze zhora zamával.

     7:10. Tak poslední rozloučení a šupem po asfaltce dolů. Na rozcestí nás míjí běžec. Tibor poznamenal, že "dneska už první nebude". Cestou dolů Gusta píchnul duši a Karel ztratil zadní blikačku. Zdržení. Gusta duši vyměnil a Karel světlo nenašel. Do Rožmitálu to šlo docela dobře, prakticky stále z kopce. Na náměstí Gusta zjišťuje, že i jeho druhá duše uchází. Nemá cenu to slepovat. Volá safety-car, tedy Kláru a ta pro něj do Rožmitálu nakonec přijela.

     My ostatní šlapeme po hlavní silnici směr Příbram. Je to makačka. Šílený provoz. Oddechl jsem si až v Bohutíně. Domov se blížil. Před Drmlovkou se loučíme a já uháním do sprchy a do postele. 8:45.

     Co říci závěrem ? Jsem potěšen, že některé členy neodradilo mírně nepříznivé počasí. Svým způsobem jsem rád, že s námi nejelo žádné něžné pohlaví, protože i na mně to bylo docela dost. V každém případě byl Třemšín členy SNC zdolán. Hlavou se mi honí další noční výjezdy. Možná některý z nich uskutečníme ještě letos.

Váš předseda Zdeněk